Proč jsou duševní obtíže dětí a dospívajících v poslední době tak často skloňovaným tématem? Jaký je původ těchto obtíží? 

Z dostupných dat víme, že první symptomy duševních obtíží se nejčastější objevují ve věkové kategorii 11-19 let. Duševní obtíže ale mohou postihnout jedince v každém věku. Mezi nejčastější duševní onemocnění dětí a adolescentů se řadí především poruchy psychického vývoje (autismus, vývojové poruchy školních dovedností), poruchy chování a emocí (ADHD, poruchy chování, poruchy příjmu potravy, úzkostné a depresivní poruchy), dále neurotické, stresové a somatoformní poruchy (úzkosti, fobie, PTSD ad.) a poruchy intelektu. 

Stanovit jedinou příčinu, která by vysvětlovala počty duševních obtíží u dětí a dospívajících, je velmi obtížné. Zpravidla za vznikem takových potíží stojí kombinace řady faktorů, mezi které může patřit např. rodinné prostředí (konflikty v rodině, rozchody, míra podpory a zájmu rodičů o dítě), školní prostředí (třídní klima, akademický tlak, sociální vazby), vliv technologií a sociálních sítí, začínající partnerské vztahy, užívání návykových látek, ale také celospolečenské klima a zásadní kulturní a politické události (válka, klimatická krize). 

Období dospívání je pak samo o sobě rizikovým obdobím pro vznik duševních obtíží z mnoha dalších důvodů souvisejících s razantními změnami na fyziologické, neurobiologické, hormonální a psychické úrovni.

Jakou roli v tématu duševního zdraví dětí a adolescentů hraje škola? 

Škola je pro děti a dospívající prostředím, které zásadně ovlivňuje sebeúctu, sebepojetí a zdravé chování. Víme, že podpůrné školní prostředí vede k lepšímu zdraví, vyšší životní spokojenosti a nižší míře rizikového chování. Školy mohou působit jako ochranný faktor proti negativním vlivům a jsou ideální platformou pro intervence zaměřené na duševní zdraví. Nabízejí prostor pro výuku duševní gramotnosti, zdravých vztahů, komunikace a zvládání stresu. Klíčovou roli v tomto procesu hrají učitelé, kteří by měli vytvářet bezpečné a důvěrné prostředí. Mimoto jsou přínosné nejen pro žáky, ale i učitele - vyučováním programů a témat zaměřených na podporu duševního zdraví a well-beingu se učitelé mohou chránit před vyhořením tím, že si díky takovým intervencím vytvářejí pozitivnější a zdravější vztahy se svými žáky, učí se regulaci vlastních emocí a pečují o sebe a své duševní zdraví. 

Jak postupovat a kam se obrátit, pokud se mé dítě potýká s duševními obtížemi? 

V první řadě je důležité, ač velmi těžké, snažit se zachovat klid. Rodiče jsou často při zjištění, že je jejich dítě v duševní nepohodě, v šoku, kladou si spoustu otázek, mohou mít o dítě strach, cítit bezmoc, naštvání. To je vše naprosto v pořádku, jen je dobré těmito pocity nezahltit dítě. Úplně základně je potřeba situaci neignorovat a také vzdát se nároku na to, že situaci vyřešíme hned ten den a že hned teď přestane. Pokud za mnou samo dítě přichází, je určitě na místě ho ocenit, že přišlo. Znamená to totiž, že ke mně má dostatečnou důvěru, aby se mnou řešilo takhle nepříjemné téma. Je dobré dát dítěti prostor mluvit, vyjádřit své myšlenky i pocity, společně se tomu snažit porozumět a společně vymýšlet řešení. Ujistit dítě, že ho stále máme rádi, zajímat se o něj a posilovat vzájemný vztah. Pokud se o tom dozvím nepřímo, je dobré za dítětem přijít a ve vhodnou chvíli (máme čas, jsme sami, jsme v klidu, nikam nespěcháme...) téma otevřít např. tím, že popíšeme, čeho jsme si všimli, a vyjádříme naše obavy. Opět je na místě dítě ujistit, že ho máme rádi a že mu chceme pomoci. Přehnané emoční reakce nebo nadměrná kontrola nebývají funkční mechanismy, stejně tak vyčítání nebo obviňování. Je potřeba pracovat na vzájemném vztahu a také nebýt na situaci sám. V případě potřeby se rodiče mohou obracet na školní psychology, na Rodičovskou linku (https://www.rodicovskalinka.cz/) nebo na Linku pro rodinu a školu (https://linkaztracenedite.cz/). Na obou linkách sedí odborníci, kteří umí anonymně situaci probrat a rozmyslet vhodné další kroky spolu s rodičem. Podrobnější rozcestník pomoci jsme popsali např. zde a v sekci Materiály jsme připravili řadu dalších podpůrných materiálů (nejen) pro rodiče.

Jak mohou rodiče jít příkladem svým dětem ve společném trávení času?

Je důležité nezapomínat, že se děti nejvíce učí pozorováním a napodobováním svých nejbližších. Rodiče mohou jít příkladem tím, že budou sami prioritizovat společně strávený čas a vědomě si na společné aktivity vyhradí čas ve svém kalendáři. To může být v dnešní době pro rodiče, kteří se často cítí zahlceni každodenními povinnostmi, velmi náročné. U společně stráveného času je ale důležitá kvalita a pravidelnost, proto mohou rodiče využít jakoukoliv zdánlivě běžnou situaci a věnovat dítěti svoji plnou pozornost (v ideálním případě bez rušivých elementů, jako jsou mobilní telefony). A to i při každodenních činnostech, jako je cesta autobusem, společná večeře, procházka se psem nebo hraní oblíbené hry – plná přítomnost, aktivní naslouchání a kladení otázek v dětech posiluje důležitost vzájemného propojení. Rodiče navíc mohou děti aktivně zapojit do plánování společného času, například vytvořit kalendář, ve kterém si každý týden vyhradíte jedno odpoledne na aktivitu, kterou dítě samo vybere z předem domluveného seznamu.